Památky

 

Bezděz hrad patří k objektům, které zná každý, skoro každý i osobně, ale přesto výpravy návštěvníků k němu nepolevují. Nedostupnou památku nechal již v letech 1264 až 1278 postavit král železný a zlatý Přemysl Otakar II. a byla panovníkem určena jako správní centrum rozsáhlého královského panství a k jeho ochraně, jakož i k ochraně významné obchodní cesty vedoucí do Mělníka okolo Bezdězu dále do Žitavy. Stavba byla provedena s nesmírnou precizností, vzniklo zde velice působivé dílo ve stylu rané gotiky, dokonale reprezentující osobu svého zakladatele Přemysla Otakara II. Do české historie se zapsal i jako místo, kde byl v roce 1279 uvězněn pozdější král Václav II. i se svou matkou Kunhutou.

 

Bezděz

Bezděz

 

Do roku 1588 se v historii hradu střídala období, kdy byl přímo pod královskou korunou a období, kdy byl v zástavě mocných šlechtických rodů. Po roce 1624ho získal Albrecht z Valdštejna, který povolal mnichy řádu sv. Augustina. Od roku 1662 do roku 1785 zde pak byl klášter řádu montserratských benediktinů, fungující také jako významné mariánské poutní místo. Roku 1666 byla do hradní kaple přenesena jedna ze tří kopií černé Panny Marie Montserratské. Po zrušení kláštera byl hrad opuštěn, mniši vybavení rozdali po okolních kostelích nebo je odvezli na své opatství do Emauz v Praze.

V 19. století se hrad stává inspirací pro mnoho romantických umělců (např. K.H.Mácha, B.Smetana: Tajemství). Do roku 1932 byl hrad v majetku Valdštejnů, následně se dostává za symbolickou částku do majetku KLubu českých turistů. Roku 1953 byl hrad předán státní památkové péči. Od 60. let byl ve správě Okresního úřadu v České Lípě, na jehož náklady byly na hradě prováděny záchranné a konzervační práce. Byla zde mimo jiné provedena oprava hradní kaple, výměna střešní krytiny královského paláce, konzervace a opětovné zpřístupnění velké věže a obnova purkrabského paláce. Nyní je hrad řízen Národním památkovým ústavem ÚOP v Ústí n.Labem.

Bezděz se řadí mezi nejvýznamnější památky ČR, jedná se o nejlépe dochovaný hrad Přemysla Otakara II.

 

Děvín

Nad Hamerským rybníkem na čedičovo-pískovcovém vrchu jsou k nalezení zříceniny hradu Děvína. Zachovalo se poměrně dosti zdiva, sklepy a hradní studna. Pod základy hradu je vykopaná průzkumná štola, která se po cca 10m větví ve dví. Žije zde kolonie netopýrů, u vstupu najdete cedulku s prosbou, abyste je nerušili. Jedná se o chráněný druh.

Vrch u obce Hamru, na jehož hřebeni dosud stojí zbytky kdysi pevného hradu Děvína, je součástí zalesněné Ralské pahorkatiny. Kuželovitý kopec vystupuje více než 100 m nad okolní krajinu a jeho severní svah příkře spadá téměř ke břehu Hamerského rybníka. Na jihozápadě je Děvín oddělen sedlem od vyššího Hamerského špičáku, kde se také zachovaly zbytky opevnění, snad strážní stanice k ochraně cesty do Mimoně.

 

    Drábské světničky

 

 

Skalní masív okolo Mužského, čedičového suku, který v třetihorách pronikl naplaveninami druhohorních písků a zpevnil je tak, že  odolaly  vlivům eroze a vytvořily náhorní plošinu Hrady - s příkrými stěnami spadajícími do stometrové hloubky, již od pravěku lákal svou  dominantní polohou nad okolní krajinou k osídlení. Archeologickými výzkumy tu byla zjištěna přítomnost člověka od nejstarších zemědělců po středověk.Ze středověkých sídel na Hradech jsou nejznámější Drábské světničky, pevnostní soustava na nejzazším výběžku pískovcových skal na jihozápadní straně Hradů. V podstatě to jsou čtyři velké a tři menší skalní bloky oddělené od sebe úzkými štěrbinami a průrvami a od ostatního území Hradů hlubokou úžlabinou, v nové době uměle vylámanou a rozšířenou těžbou pískovce, kterou byl skalní blok, z něhož se původně vstupovalo do hradu, téměř úplně zničen.Na těchto skalách ještě dnes zůstaly zbytky osmnácti světniček buď zcela, nebo částečně vytesaných do pískovcové skály, stopy po sedmi dřevěných stavbách a šesti mostních konstrukcích spojujících jednotlivé skalní bloky. Z ostatních opevňovacích prací se zachovaly stopy po čtyřech uzávěrech a jedné palisádě a zbytky pěti chodeb vytesaných do pískovce.

 

  Lemberk

Celkový pohled na zámek od přístupové cesty. Nyní raně barokní zámek Lemberk stojí na návrší nad údolím Panenského potoka u vsi Lvová, nedaleko Jablonného v Poještědí. Jeho předchůdcem byl středověký hrad, založený snad ve 40. letech 13. století jako strážní pomezní pevnost na obchodní stezce z Čech do Žitavy. Název hradu, jehož existence je poprvé doložena v roce 1244, byl odvozen z rodového znaku Markvarticů, kterým byla lvice. Zakladatelem hradu byl nejspíše Havel z Lemberka, který patřil k předním osobnostem na královském dvoře Václava I. i Přemysla Otakara II. a byl významnou oporou církve v Čechách. Při tažení Václava I. na Moravu poznal svou budoucí choť Zdislavu, jejímž otcem byl moravský velmož Přibyslav z Křižanova, pán na Veveří a Brnu. Její matka Sibylla, jedna z dvorních dam královny Kunhuty, založila klášter ve Žďáru nad Sázavou. Po sňatku s Havlem přesídlila Zdislava na Lemberk a spolu s ním se podílela na výstavbě města Jablonného i na založení tamního kláštera. Měla dvě děti (Havla, který brzy zemřel, a Margaretu) a projevovala v té době neobvyklé sociální cítění: finančními prostředky i vlastní prací podporovala klášterní špitál i chudobinec. Podle průzkumu jejích kosterních pozůstatků se dožila věku 30-35 let a zemřela patrně na TBC krátce před rokem 1252; její hrobka je v chrámu sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí. Její dobročinné skutky se staly legendami a v roce 1995 byla prohlášena za svatou.

Od roku 1976 byl zámek uzavřen a teprve nedávno byl opět zpřístupněn veřejnosti. Dnes je na Lemberku umístěna výstava světového moderního uměleckého sklářství a expozice, věnovaná Sv. Zdislavě. Kromě prohlídek se zde konají i koncerty a divadelní představení.

 

Lipý vodní hrad  založil Chval z rodu Ronovců roku 1277 . Zaujímal významné místo mezi sídly Ronovců. Ve 30 letech 13. století začíná okolo hradu vznikat poddanské město - Lipá, které je stejně jako samotný hrad v drželi v té době páni z Lipé z nichž právě Jindřichovi z Lipé bývá připisováno i velkorysé založení jednoho z největších poddanských měst.

Roku 1327 koupili hrad další příslušníci odnože Ronovců, páni z Dubé. Lipý držel až do své smrti roku 1348, po něm následoval  Hynkův stejnojmenný syn a další příslušníci rodu až do počátku 16. století. Hynek Hlaváč Berka z Dubé a Lipé se na počátku husitských  válek postavil na katolickou stranu. Na jaře roku 1426 se do severních Čech vypravilo sirotčí vojsko pod vedením Jana Roháče z Dubé a město i hrad obsadili. Hrad byl svěřen Jindřichu Berkovi z Dubé na Jestřebí, který již dříve přešel k husitům. Teprve roku 1435 se dostal Lipý do rukou právoplatného majitele. Tím byl manžel vdovy po Hynku Hlaváčovi Anežky ze Šternberka Zikmund Děčínský z Vartemberka. Roku 1433 byl v lužické Žitavě za opakované rabování popraven Jan ml. Ralsko z Vartemberka a celý vartemberský rod rozpoutal pohraniční válku. Po smrti Zikmunda r. 1438 v bojích pokračoval jeho syn Jindřich. Roku 1444 hrad Lipý s městem oblehla a dobyla hotovost litoměřického kraje posílená Lužičany. Tak skončila jede-náctiletá vláda Vartemberků, novým pánem České Lípy se  stal Jindřich Berka z Dubé a po jeho smrti jeho čtyři synové Jaroslav, Jiří, Jan a Petr, kteří drželi Lipý po celý zbytek 15. století. I ve  druhé polovině 15. století probíhala na hradě intenzivní stavební činnost. Ta pokračovala i po požáru hradu roku 1515, tentokrát již  v renesančním duchu. Poslední z majitelů hradu z rodu Berků z Dubě Adam měl s manželkou Annou jediného potomka, dceru Annu Marii,  které také před svou náhlou smrtí roku 1607 odkázal všechny svoje statky. A zbytek se mrkněte tady: http://www.hrady.cz/?OID=729

Ralsko

zalesněný vrch je dominantou kraje. Většina lidí má s tímto názvem spojený pouze gotický hrad na vrcholku, ale tento pojem skrývá i název pro  přírodní rezervaci a dokonce i vojenský prostor.

Kdy byl hrad přesně založen, doloženo písemně není. Existují záznamy o turnaji v Magdeburku v roce 983, jehož se zůčastnil rytíř Teodor z Ralska, také že majitelem byl snad roku 1175 Heřman z Ralska z rodu Markvarticů, ale oba záznamy se týkají možná usedlostí (dvora) na úpatí kopce. Další výklad doložený archeology uvádí kolem roku 1380 mocný rod Vartenberků, který vystavěl kamenný hrad místo původního dřevěného a včlenil jej do soustavy hradů k ochraně a kontrole obchodních cest. V nedaleké Mimoni si vybudovali i celní stanici.

   V roce 1426 hrad dobývali marně husité, ale o rok později už na hradě husitská posádka sídlila. To proto, že tehdejší vlastník panství Jan Chudoba z Vartenberka patřil k jejich příznivcům. Po husitských válkách hrad rychle střídal majitele a roku 1468 byl dobyt žitavským vojskem z Lužice. Po nějakou dobu zde působili i loupeživí rytíři a nacházela se zde podloudná mincovna. Od roku 1505 panství koupila rodina Bíbrštejnů a o hrad se přestali starat. O sto let později byl popisován jako pustý. Byl často terčem hledačů pokladů, kteří v něm nadělali četné díry. Hora s okolím byla v letech 1969-1990 nepřístupná pro veřejnost kvůli sovětskému vojenskému prostoru. V době jejich působení shořela vyhlídková věž.

Hrad Ralsko je nejvýše položená zřícenina v Čechách a je volně přístupná všem návštěvníkům. Po trošce námahy a stoupání do závratné nadmořské výšky 696m se před Vámi otevře krásný pohled do kraje. 

K hradu a kopci se váží dvě zajímavé pověsti. Podle té první je údajně na hradě ukryt poklad, který hlídá velký zlý pes. Druhá pověst vypráví příběh o bájném vojsku podobnému tomu v Blaníku, které prý povstane, až bude národu nejhůře.

  

Ronov

Hrad byl založen koncem 14.století pány z Klingštejna, jednou z větví Ronovců. V písemných pramenech objevuje poprvé v roce 1429, kdy patřil bratrům Jindřichovi a Janovi Berkům z Dubé, tedy rodem také vzešlým z Ronovců, patřil jim ovšem asi již 13 let předtím. Původní stavbu později nahradil hrad větší. V roce 1437 jej prodali Vilémovi z Illburka, jehož rod vlastnil rozsáhlý hrad do roku 1454, kdy vymřel. Vdova po Vilémově jediném synovi jej opustila a přestěhovala se do stvolínské tvrze.

Od roku 1608 byl uváděn jako zpustlý, v roce 1643 vypálen švédskými vojsky, když se na hradě ukrývali obyvatelé nedalekých Stvolínek a dalších vesnic. V roce 1832 zříceninu navštívil Karel Hynek Mácha, který zde podle seznamu Hrady spatřené pořídil jednu nedochovanou kresbu. Roku 1845 nechal tehdejší majitel panství, litoměřický biskup Augustin Hille postavit na vrchol Ronova křížovou cestu, která se však nedochovala. Na vrcholu hradu nechal vztyčit dřevěný kříž.

Později hledači pokladů vybourali trhavinou do věže otvor, jímž učinili zřícenina hradu volně přístupnou.

Z vrcholu je dobrý výhled po okolí, na nedaleké Stvolínky, Stranné či Blíževedly. Cesta vzhůru po červené turisticky značené cestě je dosti strmá, s převýšením 230 metrů, ale výšlap stojí za to. Nejbližší železniční zastávka je v Kravařích. Doporučuji zajet až sem, vystoupat na vrcholek, odkud je krásný rozhled a zpáteční cestu zvolit do žel.zastávky Stvolínky. Je malé venkovské nádražíčko, kde vládne takříkajíc ospalá pohoda, s milou paní výpravčí. Cesta do Stvolínek je příjemná, přes lesík a louky.

 

Skalní hrad a poustevna Sloup v Čechách

Na jižním konci obce Sloup v čechách, se před vámi rozevře široké ploché údolí s Skalní hradnepřehlédnutou dominantou – mohutným skalním blokem, který dal základ středověkému opevnění a později barokní poustevně, jejíž prostory jsou zde zastoupeny nejvíce. Skála přes 30 metrů vysoká a sto metrů dlouhá, byla ve svrchních, téměř nedostupných patrech, dávnými budovateli značně rozčleněna. Ruce kameníků prorazily v hloubi kamene úzké vstupní chodby ambitu a vytesaly prostor kostela, který byl završen věží.

Jižní osluněná stěna skály byla vytvarována do stupňovitých zahradních teras. Jedno z nejstarších a nejzajímavějších prostor je hladomorna ve tvaru džbánu, původně vyhloubená do skály pro uskladnění obilného zrna. Obyvatelé hradu zde nacházeli útočiště ve válečných dobách, někteří však, jako poustevníkMikeš Pancíř, vyráželi odsud na loupeživé výpravy. Třicetiletá válka způsobila zkázu opevnění a ukončila éru vojenského využití objektu. Po dlouhém období zpustošení, vneslo vrcholící baroko do skály spiritualitu. Nový majitel Ferdinand Hroznata z Kojotova se s náboženským zanícením pustil v roce 1690 do rozsáhlé přestavby se záměrem vybudovat poutní místo s klášterem. Po jeho smrti však byl tento velkorysý plán redukován na poustevnu, kterou v osmnáctém století obývalo šest poustevníků.
Šlechtičtí majitelé, hrabata Kinští, žijící v té době již v novém zámku v centru obce, často přiváděli na skálu své význačné hosty.

Po zrušení poustevny koncem osmnáctého století docházelo ke stále častější prezentaci kuriózního objektu návštěvníkům. Památka se zcela otevřela veřejnosti již v roce 1827.

 Silnice od Pihelu do obce Sloup vede přímo kolem hradu a ten je dobře dosažitelný auty i autobusy. Vede tudy cyklotrasa i červená turistická značka pro pěší turisty. Do vlastního hradu je v sezóně placený vstup.

Ve fotogalerii si můžete prohlédnout další fotky tohoto malebného místa, např.schodiště, které použili filmaři v pohádce  S čerty nejsou žerty.

 

Stohánek

Zřícenina skal. hradu. Přip. r. 1431 jako maj. Beneše z Vartemberka. R. 1453 zmiň. jako manské sídlo. Brzy poté zřejmě zanikl. R. 1760 zde zřízena poustevna, fungující do r. 1773. Hrad byl zal. na strmém pískovcovém suku, od něhož získal i své jméno.

Stohánek byl dřevěný a zčásti i skalní hrad na území bývalého vojenského pásma Ralsko na východ od Mimoně. Stával na vrcholu skály Stoh (396 m) v lesích Od roku 1996 jsou skála a smíšený les kolem součástí vyhlášené přírodní památky o rozloze 0,26 ha.

Asi kolem roku 1430 zde Vartenberkové, vlastnící okolní kraj, postavili dřevěný hrad uprostřed lesů. Poblíž směrem k Mimoni vybudovali již zaniklou vesničku Svébořice. Už dva roky po vybudování hrádku jej i s okolím koupil Zdeněk z Valdštejna, ale protože své zájmy přesunul k hradu Děvín o několik km severněji, ten nijak dobře nechráněný byl roku 1444 lužickými vojsky zbořen. Časem zmizely zbytky dřevěných staveb úplně a v listinách panství z 16. století zmiňován nebyl.

Později zde přebývali poustevníci, kteří si vysekali své světničky. Poustevna z konce 18. století je známá svým popisem z povídky Karolíny Světlé Poslední poustevnice. Skálu označila jako Strouhánek, přepisem z německého Strohanke. V povídce líčila, jak pomocník jednoho poloslepého poustevníka byla přestrojená žena, která sem utekla ve strachu s kupce, kterému sloužívala. Pak ji nahradila jiná pomocnice a poustevník Jeroným pro nemravný život musel roku 1773 odejít a poustevna osiřela. Zařízení a ani jakékoliv památky na jejich pobyt se zde nezachovaly.

 

Valečov hrad

  • 4 km východně od Mnichova Hradiště

Hrad Valečov byl postaven na počátku 14. století na pískovcové skále, nízkými průrvami rozdělené na čtyři skalní bloky na jižním okraji náhorní planiny Mužského; nedaleko vesnici Boseň. Byl budován jako skalní hrad - ve skalách vytesané prostory byly doplněny dřevěnými stavbami, podobně jako tomu bylo na blízkkých Drábských světničkách. Původní cesta do hradu vedla od jihovýchodu, kde byl skalní hřeben, na kterém byl hrad vybudován, oddělen širokým příkopem. K opevnění bylo využito skalisek, která přecházejí na západ v úzkou stěnu. Pravděpodobně to byly dřevěné ploty nebo palisády. Bránou se přišlo na předhradí, obdélníkový prostor, kde byly ve skalách vytesány konírny a vedle nich snad i vězení. Odtud se úzkou brankou vešlo do vnitřního hradu, kde na třech jižních skalních blocích byl postaven dřevěný starý palác. Ve skalních blocích pod ním byly vytesány světničky, které sloužily pravděpodobně jako zásobárny, a v prostředním bloku velká místnost, o které se soudí, že by mohla být kuchyní.

Vzhled k první stavební fázi hradu Valečova dnes nelze přesně rekonstruovat nejen pro jeho pozdější přestavbu, ale především z toho důvodu, že v měkkém pískovci se zachovaly jen nepatrné stopy po zmizelých dřevěných stavbách na vrcholku skalních bloků. V původním stavu se nezachovaly ani světničky a prostory předhradí.

 

 

Vartemberk, zámek Stráž pod Ralskem

Ve 13. století byl na ochranu obchodní žitavské záhvožďské cesty na místě původního strážného hrádku postaven gotický hrad Vartenberk. Zakladatelem hradu byl patrně Markvart z Března. V roce1563 byl hrad přestaven na renesanční zámek, který v roce 1865 navštívil i císař František Josef I. V roce 1987 zámek vyhořel. Na protější straně Zámeckého vrchu se nachází kaple svatého Jana Nepomuckého, která je se zámkem spojena lipovou alejí. Na nejvyšším místě Zámeckého vrchu stával kříž. Pod hradem najdeme barokní sochu svatého Norberta a Mariánský sloup s dvěma anděly od K. Steyera. Na zábradlí jsou sochy čtyř světců z roku 1726.

V současné době hrad prochází rekonstrukcí. Je v havarijním stavu a je veřejnosti nepřístupný.

 

Zákupy  

 

Zámek vznikl na místě původní tvrze vladyků ze Smojna, kterou roku 1541 začal přestavovat Zdislav Berka, český dvořan věrný Habsburkům. Roku 1573 zámek vyhořel, s mnoha oběťmi na životech. V průběhu 5 let byl zámek postupně obnoven. Vznikla čtyři mohutná křídla, rozsáhlý hospodářský dvůra a zahrada s terasami. V dalším období byly zbudovány rozsáhlé konírny a po roce 1696 voliera. Po revolučním roce 1848 se stal zámek letním sídlem císaře Ferdinanda I. Dobrotivého. S touto významnou funkcí byla spojena další přestavba, tentokráte ve stylu rokoka, na které se podíleli významní umělci jako architekt Bělský, malíři Navrátil a Kandler, sochař Levý a další. Mezi významné údálosti této rezidence patřila beze sporu návštěva ruského cara Alexandra II, který se zde sešel s císařem Františkem Josefem I. a svatba rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este s hraběnkou Žofií Chotkovou. Zámek byl po první světové válce znárodněn a veřejnosti byl znovu zpřístupněn roku 1951. Roku 1977 byla zahájena rekonstrukce a zámek byl znovu otevřen roku 1985. Prohlídkový okruh se postupně dále rozšiřuje.

Turisticky atraktivním místem je rozsáhlá zámecká zahrada ve stylu anglického parku, se vzácnými stromy a jezírkem. 

V zámeckém příkopu žije medvěd hnědý. Tedy spíše přežívá, radost z toho velkou nemá.