Zamyšlení o trhovcích a těch, co si všechno umí ....

26.03.2013 13:48

Dříve byli lidé jarmareční (tedy trhovci) s výrobky lidového umění běžným jevem. Dovezli trakačem na trh, co měli a už se prodávalo.

Na dlouhou dobu se tato tradice u nás odmlčela  a trhy byly spojené pouze s poutěmi a lidmi tzv. světskými.

Dneska se nám krásná tradice vrátila v plné síle. Podívejme se na ni okem prodejce.

Když prodáváte jídlo či pití, platíte více za místo, ale nikdy neodejdete s prázdnou.

Prodáváte-li zboží překupované, jsou Vám poznámky lidí jedno. Ber nebo nech být.

Pokud ale stojíte u svého stánku na jarmarku se zbožím, které jste sami navrhli, vytvořili, doladili, zabalili a odvezli ukázat lidu obecnému, jste v opravdu nezáviděníhodné pozici. S láskou jste vybírali materiál, brousili, leštili, pilovali výsledek a máte v každém kousku uložený střípek srdce. Dáváte se všanc.

Měli jste tu odvahu ukázat okolí, co děláte a jak se Vám to povedlo a dokonce byste za to chtěli i zaplatit.

Jaká drzost!

Lidé přicházejí odcházejí, někteří se usmívají, jiní utečou, když řeknete : Dobrý den. Až si někdy říkám, co je to za ohavné pozdravení, že zahání

kupující od zboží.

A ti, o kterých je řeč přistoupí na pultu, neodpoví na pozdrav, tváří se, že všechno na světě už viděli, slyšeli a jestli ne, tak alespoň četli.

Osahají vaše výrobky rukama od klobásy či cukrové vaty. Ani jednou se Vám nepodívají do očí, za to se celou dobu na půl pusy baví s kamarádem/-kou:

Jééé, podívej, tohle si můžu udělat doma sama...tohle přesně dělaly děti ve škole .... úplně takovou věc ( dosaďte si cokoliv ) jsem si převezla z Turecka, Egypta... Malajsi, Francie, Rumunska ...(Ne, pardon, zpět, takoví lidé nejezdí do Rumunska, ale zásadně tam, kam všichni ostatní, takže ...) z Chorvatska atp.

Nestačíte se divit, kde všude dělají přesně takové věci jako Vy. Nasaďte nepřítomný výraz s úsměvem, každá věta je tu zbytečná a rozčilovat se nemá smysl.

Takový hulvát, ať už v ženském či mužském provedení si nezaslouží vaši pozornost, a pokud si nechcete vysloužit pověst opravdové uštěkané hokyně/hokynáře, povzneste se nad ně.

Je mnoho šikovných lidiček, jen nemají tu odvahu se s tím vytasit na světlo... oproti Vám ... Je to v nich - trochu křivda, trochu závist, trochu od všeho nejistého.

Co se dá dělat. Naštěstí je mnoho takových, kteří Vaše výrobky ocení, pochválí, nakoupí a jsou jimi potěšeni.

A ti, co všechno umí ? Koneckonců, chleba by si taky mohl každý, ale úplně každý upéct doma sám, ale upeče si ho?

Hezký den a pevné nervy :-).

(Ovšem, pokud se dostaví drzoun s foťákem a větou, já si tohle vyfotím, to je dobrý nápad, tak si to udělám doma, žeňte je, slušně, ale nesmlouvavě.

To už vrchol hlouposti a asociálního chování. Čekat, že si necháte líbit úplně vše, to opravdu nemohou.)