Karel Gott - Výstava obrazů

10.09.2012 14:20

16.9.- 11.11.2012

  • Add to favorites
  • Facebook
  • Twitter
  • Blogger
  • Digg
  • Google Buzz
 

Karel Gott: OBRAZY

Srdečně zveme všechny příznice nejznámějšího českého umělce Karla Gotta na výstavu reprodukcí jeho obrazů. Těšit se můžete nejen na obrazy, ale i na modely šatů na motivy obrazů Karla Gotta, či expozici  navazující na profesní a osobní život Karla Gotta. Výstava proběhne od 16. 9. do 11. 11. 2012 v obou patrech Městského muzea.

 Karel Gott: „žiju v dobré době, jsem malíř samouk živící se zpěvem“:

Často si kladu otázku, do jaké doby jsem se vlastně narodil. Zažil jsem různé režimy, zpíval pro různé prezidenty, což mi ostatně dnes mnozí vyčítají a tvrdí, že jsem měl po roce 1968 raději zůstat v emigraci než zpívat pro komunisty. Teď se žije, řekl bych, v době příznivější. Moje profese zpěváka mne zatím živí dobře, a mohu si tedy dovolit malovat to, co cítím, co odpovídá mým vizím, pocitům a představám. Netlačí mě čas. Maluju, jen když jsem nabitý chutí zaznamenat nějaký svůj nápad. Jako malíř jsem samouk a svým malováním se odreagovávám od stresu šoubyznysu. A protože jsem v malování svobodný a nepodléhám žádnému tlaku, tak klidně namaluji Monu Lisu podle Leonarda da Vinciho, jak si sedla do kavárny ke skleničce vína. Je to mé svobodné rozhodnutí, protože nemám v úmyslu tento obraz nabízet k prodeji a nemám, myslím, ani žádnou velkou starost o to, jak mé dílo přijmě kritika. S nadáním by člověk neměl zacházet, jak chce. Svojí pohodloností či leností hodit ten dar za hlavu. Člověk je povinnen nadání pěstovat a uplatňovat. A to i v případě, kdy jím oslovuje jen několik málo lidí. I jediný člověk stojí za to, jestli ho můžeme povznést a potěšit. Vždyť právě v tom našem přetechnizovaném světě by to měl být umělec, který pomůže vysvobodit lidské duše z tíživé a mnohdy až zotročující reality. Dějiny lidstava jsou nevýrazněji mapovány právě uměleckými talenty. Škoda jen, že nám historie nemohla zanechat třeba nahrávky od starořeckých pěvců. Já jako malíř se snažím spoutat svými barvami celý vír svých představ, nápadů a snů. A při malování nacházím klid, který nutně potřebuju. Ateliér považuji za spásný ostrov, kde se můžu oddat meditacím a kde svoji duši uklidňuji odlišným tvořivým projevem, než je zpěv. Jiný jde třeba do kostela a nemusí být nutně silně věřící. Zajde si jenom do oázy klidu, ze které se rozhlédne, vidí svět venku úplně jinak. Mé obrazy jako by žily svůj vlastní život. Mnohdy cestují po světě a některý se dokonce vytratí z mého dohledu navždy. Každý obraz je součastně dokumentem nějaké kapitoly mého života. Malování je blahodárný čas pro vnitřní harmonizaci, při které se v člověku regeneruje to, co v něm je, byť o tom třeba ani neví. Naše podvědomí najednou naši energii transformuje k novým aktivitám. Barvy a zase barvy – to je malířina. Barvy jsou vlastně symboly a jeden obraz řekne často víc, než tisíce slov.

Malování je tichá poezie a poezie je mluvící malování. Malujeme očima lásky a očima lásky bychom měli být také posuzováni. Kolik se toho ztratí na té dlouhé cestě z oka přes paži a prsty až do štětce… Já jsem ale naopak někdy překvapen, kolik zajímavých věcí se tou cestou připojí… Egon Schiele prohlásil, že umění nemůže být moderní, protože je prastaré a věčné. Yves Tanguy zase řekl, že obraz se rozvíjí před našima očima a zjevuje svá předvapení tím, jak postupuje. Právě tohle mi dává pocit dokonolé svobody. Stav mé duše při malování vypadá občas tak, jako hra s myslí při vzpomínkách na budoucnost… .

Autor Lenka Proboštová