Duben

Rozprava z dávné minulosti: 

Mami, zahrajeme si na zvířátka ....
"Mysli si nějaké zvíře a já se budu ptát a Ty budeš říkat ano, ne." "Dobře, myslím si..." Má srst?" Ne." Má peří?" Ne."Má .... bodlinky? " "Ne." "Tak se dám poddat." " No, to teda ne, to bys měl, sakra, jednoduchý." " Ale já se můžu dát poddat, kdy chci! A já žádný zvíře neznám, co nemá nic na sobě ." "Ne,ne,ne,ptej se jinak,ptej se dál, nemůžeš se hned vzdávat.." Nafouknutá pusa, vystrčený spodní ret a vzpurná brada... obvyklé znaky strašlivé urážky. Tichá výčitka-Já to nevím a Ty za to můžeš. Říkám: "Dobře, neřeknu Ti, co to je, ale uz jsi viděl třeba opeřeného hada? Nebo žábu s bodlinama?" Pohled zvaný NESMÍM SE USMÁT. " Tak, co mi povíš?" " Jééé, to byla sranda, chlupatej krokodýl. ..."

 

Kdy škodím .. ..

Ve vestibulu metra na Náměstí Míru postávaly kdysi takhle odpoledne dvě dívčiny s krabičkami v rukou a nesměle oslovovaly chodce. Mezi nimi i mě a myslím, že už to neudělají. "Paní," slyším tichý hlas, "nechcete přispět na povodně?" " Ale jistě ," odvětím, " kdy se to chystá, já jsem pro každou špatnost." Údiv. "Jak to myslíte?" "No, kdy to zase vypukne, přispěji přece na nový zmatek v Praze, tak kdy?"  "Ale, ale .... to je na likvidaci škod." " Jo tak, tak se omlouvám, ale já už přispěla, rukou i majetkem." Je mi jí trochu líto, jen můj skřítek škodič se šklebí přes rameno. Škoda, my jsme jako středoškoláci měli i smysl pro humor. A všichni jsme měli skřítka škodiče.

 

Chtěla jsem, ale neudělám to ....

V úterý večer jsem se po dlouhé době podívala do své oblíbené knížky Město šťastných lásek od Františka Kožíka. Přečetla jsem prvních pár vět a nejraději bych ji četla znovu, jedním dechem. Znovu mě chytila za srdíčko a protože vím, že mě chytí vždycky, chtěla jsem těch prvních pár řádek přepsat sem a podělit se s Vámi o náboj , o sílu krásného slova, o poetiku, kterou obsahují, a pak mi to došlo. Nemůžu to udělat, ze slov by se stala banalita, fráze, nuda, šeď, kousek vytržený z kontextu. A to bych určitě nechtěla. Ta síla a náboj, to štěstí, které z knížky cítím, je v celku. A tak se s Vámi podělím pouze o název a jméno autora. Hezký den .