Červenec

:-) Jak je to s životem doopravdy ...
Jo, tak to bych taky ráda věděla . Ono to doopravdy je pro každého jiné. Někdo má pocit, že žije doopravdy, když proleze každou diskotéku či , jak se tomu všemu dnes říká, a každý večer sbalí kluka( holku ). Někdo je živ jen z knížek, ze sportu, ze svého koníčka, z práce  (to mi přijde trochu uhozený), z lásky atd. Věčně hledaný kompromis je kolem nás, ale vždycky se najde nějaké ALE . Možná jsem trochu cvok, ale (to je to mé ale) žiju od každého kousek.
Práce, knihy, sport, disko, kamarádi a hlavně můj chlapeček, taky láska a sex, vlastně mám všechno, co v životě potřebuji. Až na nějaké výchylky. Všechno mám ráda tak nějak urovnané a jakmile se něco výrazněji vychýlí, šílím. Jsem nervozní, brečím, bolí mě hlava ( dle situace ). Co měsíc to záchvat hysterie. Pravidelně jednou za 14 dní skáču z Nuselského mostu či jiných výšin . No a jsem pořád tady, vždycky mi docvakne, že tohle je jen nepř íjemn ý stav, ze kterého mě nedostane nikdo jiný než já. Tak na koho se musím v životě spolehnout? No přece na mě. Poklepu si na rameno a jedu dál. Radu do života nemám, protože nevím, jak je to doopravdy, vím jen, jaké je to moje doopravdy.